Jak jsem přišel k proutkařině!

V letech 1978 - 1988 jsem pracoval jako zootechnik ZD - Otročín na okrese Karlovy Vary. Jedním z mnoha zadaných úkolů bylo vyřešit napájeni mladého skotu na pastvinách, v překrásné kotlině Bečova nad Teplou.
Jednou jsem dostal úkolem doprovodit po pastevních areálech staršího pána, proutkaře ze Žlutic. Tak jsem se seznámil s jedním z nejlepšich a nejzajímavějších lidi, které jsem v životě potkal. S pomoci jeho uměni byla v průběhu mnoha víkendů zaměřena a zmapována většina pramenišť, v katastru tehdejší'ho ZD Otročin.
Jelikož mě velmi zajímala technika práce skvělého proutkaře, začal jsem sám probovat, zda bych si s proutky neporozuměl. Postupně byly svépomoci družstva kopány a vrtány na zaměřených místech studny, z nichž byla voda sváděna samospádem do rezervoárů napájecich kaskád. Záhy jsem si osvojil stanoveni místa, pod nímž vede pramen pomocí virgule a to z jakéhokoliv druhu stromu. No s úžasem jsem pana Václava Přecha pozoroval při práci s dlouhým prutem, jímž měřil hloubku, sílu pramene a kvalitu vody.
Následovaly dlouhé hodiny diskusí, otázek a odpovědí s pozdějším přítelem mojí rodiny, člověkem nezměrné dobroty a víry, nadšeným zahrádkářem, sadařem a velkým milovníkem přírody. Při řešení posledního úkolu v katastru Otročina, a to zajištění vodního zdroje pro družstevní bytovku v Poseči jsem p. Václava požádal, zda bych mohl zkusit přeměřit již zjištěné, označené a popsané místo jeho dlouhým / vrbovým / proutkem. Po chvilce mi s jeho tipickým úsměvem podal prut a se zájmem pozoroval můj soustředěný pokus oživit jeho pracovní nástroj. Moje snaha byla odměněna velmi jemnými pohyby a kroužením hrotu proutku. Podíval jsem se na svého přítele s prosbou o ohodnoceni.on se usmál a pravil, " hm, ale je to slabounké". Postavil se vedle mne, položil mi dlaně na moje pravé předloktí' a potom se děly věci. Ucítil jsem ohromný přiliv energie a prut začal sevřen mými dlaněmi doslova kouzlit.
Později mi došlo, že kalibrace pohybů je naprosto identická s naměřenými hodnotami mojeho učitele, kterého jsem již ale nikdy, neměl vidět.
Zhruba měsíc po této události jsem dostal zdrcující zprávu, že p.Václav Přech náhle zemřel. Ano skonal člověk s velkým srdcem, v plném zdraví, ve věku 78 let. Po této události jsem se nejméně 1 rok proutků ani nedotknul. Měl jsem jakýsi pocit provinění či bázně, slovy to nejsem schopen vyjádřit.
Mnohem později jsem pochopil, že opak je pravdou a že nesmím odkaz vzácného přítele nechat upadnout v zapomění.